Čekal nás
fotbalový zápas mezi školou v Mahangu a Simike. Nový míč, který byl určen pro
vítěze však zůstal spolu s Chrisem v Mbey. Tak jsem si ze sirotčince míč zase
vzala a slíbila, že jim brzy přivezu druhý. Získat tento míč před zápasem včas
nebylo tak jednoduché. Josef (patron sirotčince), který měl míč schovaný ve
svém pokoji, byl ráno na několik kilometrů vzdáleném poli, kde pomáhal babuovi
orat pole pomocí volů. Najít ho, dobrodit se k němu vodou (cestou stejně jako
vloni utopit žabky), počkat, až bude práce hotová a absolvovat cestu zpět vzalo
"trochu " času. Na začátek zápasu jsem tak dorazila s 20 min
zpožděním. Žáci ze sousedního Simike však měli zpoždění větší :-).
Tento den
bylo neskutečně horko. Před zápasem jsem začínala mít před očima pouze tmu.
Zachránily mě 2 litry vody, po nichž jsem byla schopná zase fungovat :-). Nikdy
jsem snad tolik vody nevypila. Toto horko však neubralo nic na nadšení hráčů a
hlavně fanynek. Pro dostatečný výhled se využívaly všechny možnosti. Děti
visely na všech dostupných stromech. Jako první proběhlo utkání v netbole (něco
jako dívčí košíková). V minulém roce, kdy jasným favoritem bylo Simike, bylo
letošní utkání velmi vyrovnané a tím pro fandící hodně zajímavé. Nakonec těsně
vyhrálo Mahango (12:11). Vítězství (a tedy i fotbalový míč) získalo Mahango
nakonec i ve fotbale (3:0). Oslavu vítězství nezkazil ani dlouho očekávaný
déšť. Všichni hráči za námahu dostali sodu, což pro ně byly nové vánoce :-). Já
jsem ještě stihla dojet do Mbey těsně před setměním. Už mě honila pořádná
bouřka.
Žádné komentáře:
Okomentovat