Před náma
je druhé kolo návštěv partnerských škol, abychom dohlédli na prováděné práce.
Ráno jsme ale nejdříve museli zajet do obchodu, kde jsme nakupovali věci pro
školku v Mahangu. Při našem větším nákupu jsme si přibrali i tašku, která nám
nepatřila. Pak jsme se divili, co jsme to v autě našli. Takže jsme ji zajeli
vyměnit za to, co jsme tam naopak nechali :-). Taky jsme byli na úřadě urgovat
další papír, který je potřeba k tomu, aby naši tři sirotci v Mahangu mohli
konečně začít chodit na střední školu. Podle svého původního bydliště spadají
totiž do jiné školy (sirotčinci je však nejblíže Jakaya). Získat tento papír je
možná těžší než si změnit jméno a studovat jako někdo jiný, což se docela běžně
stávalo a stává. V budoucnu to údajně už nebude možné, protože začíná centrální
registrace obyvatel. Tentokrát jsme papír nezískali, ale snad se nám to další
den podaří.
Ilenge
První
zastávkou bylo Ilenge. Dá se říct, že je to již tradicí, že v Ilenge je vše v
pořádku a vše běží podle dohody. Stěny budoucí budovy školy pomalu rostou. Ve
škole jsme převzali dopisy pro jejich dárce - pana Václava Zydera a ZŠ
Dobratice - spolu s mnohými díky a pozdravy pro ně a taky dalšími banány a
kukuřicí. Protože jsme chtěli více poznat život zdejších dětí, vydali jsme se
spolu s ředitelem školy do vesnice. Jsou to spíše samostatné malé domky ukryté
uprostřed banánovníků, takže je není vůbec vidět. Půda zde je velmi úrodná a
stejně tak i podmínky pro pěstování všeho možného. Roste zde v podstatě vše
společně - banány vedle kávy a čaje, pomerančů a kukuřice... Proto je tady taky
půda velmi drahá. Tato bohatá úroda pro ně znamená dostatek jídla po celý rok,
ale z částečného prodeje jen malý zisk na vše další potřebné.
Naopak
Mahango, kde téměř žádné ovoce neroste, má výhodu v možnosti pěstování rýže,
která je drahá a tedy se výhodně prodává. Její pěstování však vyžaduje opravdu
tvrdou práci, což právě v tomto měsíci každý v Mahangu potvrdí.
Ve vesnici
jsme narazili i na včelí úl, tak přikládám pro zajímavost fotografii. Také jsme
viděli, jak se z cukrové třtiny vyrábí alkohol - nařízne se a připevní se k ní trubice, kam odtéká
tekutina. Další postup najdete v knížce, kterou napsal Chris :-).
Kisa
Ačkoliv v
Kise slibovali, že za týden budou mít střechu na jedné budově nové školy
hotovou, věděli jsme, že to nemůžou stihnout. Práce jim ale šla pěkně od ruky.
Jen lešení z žebříků (můžete vidět na fotce) se mi zdálo poněkud nebezpečné.
Oni vypadali ale v pohodě. Sešla se spousta mužů z vesnice, aby pomohli. Na vše
dohlížel sám starosta s ředitelem školy. Kontrola přijela i zhora od člověka,
se kterým jsme se minulý týden setkali v Tukuyu. Takže kontrola je důkladná.
I tady
jsme se vydali se starostou i ředitelem školy navštívit vesnici. Setkali jsme
se hlavně se starými lidmi, protože ostatní byli na poli. Mnoho z těchto
starých lidí, pokud nemají rodinu, jsou
na tom vlastně stejně jako sirotci. Například stará paní.se kterou jsme se
setkali (na fotce), má doma těžce nemocného manžela, ktreý jen leží a nemůže
ani mluvit. Sama paní je už velmi slabá, takže práce na poli je pro ni velmi
těžká. Jídlo ale musí obstarat, protože nemá žádnou rodinu. Na lékaře pro
manžela však finance nemá. Rozhodně jí ale nechybí úsměv na tváři. Když jí
Chris donesl alespoň cukr a mýdlo, vzala mačetu a darovala mu celý trs banánů.
Připadalo mi to jako příběh z Bible o chudé vdově, která darovala vše, co měla.
Na další banány bude čekat asi dva měsíce. Také jsme potkali faráře, který
staví kostel, což znamená, že z dost velké dálky každý den přiváží na kole na
místo stavby káman po kameni (spíše balvany).
Ve škole
jsme pak odměnili nejlepší žáky z každého ročníku a převzali spoustu díků pro
partnerskou školu v Ratíškovicích.
Cestou zpět jsme se ještě zastavili v Igogwe navštívit dalšího podporovaného sirotka přes adopci na
dálku - Loveness. To je přesný příklad pro změnu jména. Loveness neudělala
závěrečnou zkoušku v sedmém ročníku a nyní chodí do školy pod jiným jménem. Do
Mbey jsme se po velmi dlouhém dni vraceli v husté mlze.
Žádné komentáře:
Okomentovat