Ilenge a Kisa

V úterý nás čekala cesta do krásné horské oblasti, kde se pěstují banány, čaj, káva....Je to opravdu nádherné místo. Letos jsme si řekli, že nechceme chodit na žádné schůze....Dnešní den jsme ale schůzí začali a další dvě nás během dne čekaly :-). Musím říct, že tentokrát všechny byly opravdu konstruktivní.

Nejdříve jsme byli pozváni do Tukuyu, kde jsme měli setkání na úřadě, který spravuje okres a do kterého spadají i naše partnerské školy v Kise a Ilenge. Chtěl nás poznat člověk, který je zodpovědný za základní vzdělávání. Seznámili jsme ho s činností celého sdružení. Velmi ocenili podporu českých škol. Podle jejich slov se snaží jejich školy co nejvíce podporovat, ale problémů a potřeb je opravdu hodně.

Kisa

Na školu v Kise jsme byli velmi zvědaví. Potřebují postavit novou školu, ale v minulém roce jsme neměli možnost je podpořit, protože byly hotové sotva základy. Nyní se již staví a partnerská škola z Ratíškovic je ochotná jim ve stavbě jejich nové školy pomáhat.

Na místě bývalého trhu s čajem už stojí téměř dokončená jedna stavba - 3 třídy a místnost pro učitele. Nyní se staví druhá stejná stavba. ZŠ Ratíškovice poslala škole dost vysokou částku. Finance z minulého roku jsme přidali k těm letošním (23 878 Kč za rok 2013 a 28 084 Kč za rok 2014 ). Na staveništi jsme se sešli se skupinou lidí, která má stavbu na starost - jsou to zástupci rodičů, učitelů a vesnice. Společně jsme se dohodli, že finance použijeme na přípravu na zastřešení a zastřešení druhé budovy. Potřebné dřevo dodají oni. Když jsem tady mezi místními jediným cizincem, občas v zápalu konverzace zapomenou, že nerozumím a pak se na mě obracejí s otázkama na můj názor. A musíme začít znova :-). Za týden se přijedeme podívat, jak práce pokročila. Dohlížet na to budou i z "okresu".

Jako vyjádření vděčnosti jsme dostali velké trsy banánů a dvě slepice. Ještě jsme se setkali s naším podporovaným sirotkem - Asubisy Abrahamem, u kterého řešíme možnost dokončení střední školy v Mbey.

Ilenge

Z Kisy jsme se rychle přesounuli do Ilenge. V Ilenge se nám dostalo vřelého přijetí. Ačkoliv už bylo pozdní odpoledne, celá škola na nás čekala. Učitelé pro nás připravili sambusy a juice (jeden z ananasu a  druhý z manga a avokáda). Protože jsme byli už pořádně hladoví a žízniví, velmi jsme to ocenili. Opět se sešli zástupci vesnice, rodičů a všichni učitelé. Vyjádřili velkou vděčnost za podporu, kterou dostali už v minulém roce, kdy jsme jim pomohli, díky podpoře ZŠ Dobratice a panu Václavovi Zyderovi, dostavit chybějící třídu. Tato škola má tři budovy. Dvě z toho jsou ve velmi špatném stavu a ty plánují v budoucnu nahradit novými. Za podpory vesnice a rodičů již postavili základy pro první budovu (3 třídy). Nyní však nemají dostatek materiálu. Proto jsme se dohodli, že jim pomocí financí, které jim prostřednictvím nás opět poslala ZŠ Dobratice a pan Václav Zyder (7 500 Kč) pomůžeme se stavbou. Oni pak budou podle svých možností pokračovat. Rodiče žáků nás opět zahrnuli dary - dalšími banány, ananasy, kukuřicí a jiným ovocem.

V minulém roce jsme z Ilenge přijímali do našeho sirotčince několik sirotků. Jeden (Wilson) tady musel zůstat, protože dokončoval základní školu a jeho přestup by byl velmi komplikovaný. Nyní jsme ho mohli konečně převzít od rodiny, u které dosud bydlel. Tato rodina nám do auta naložila daší trsy banánů :-). Wilson bude nyní bydlet v sirotčinci v Mahangu a docházet do blízké střední školy. Vždycky mě dojme to, jak si tyto děti sbalí do jedné malé tašky celý svůj dosavadní život a s důvěrou jdou do neznáma.

A pak jsme se konečně vydali do Mahanga. Jednak abychom dovezli Wilsona do jeho nového domova a taky abychom předali do sirotčince všechno jídlo, které jsme dnes dostali - bylo toho plné auto. V Mahangu to způsobilo spoustu radosti a dětem ani trochu nevadilo, když se při vykládání auta museli brodit kalužemi :-). Tento den byl opravdu dlouhý, ale stál za to.

Mbeya

Další den byl pro změnu zcela v africkém tempu. Potřebovali jsme navšívit sirotky - Saluma a Gwakisu, kteří bydlí v Mbey. Taky jsme potřebovali zaplatit jejich školné. Stále jsme někde čekali a čekali, něco hledali...nakupovali (kdo zažil, pochopí :-))