Simike
Cesta do Simike
nezklamala. Bylo to jako na horské dráze vedené přes vodní příkopy. Ale nakonec
jsme do školy dojeli. V minulosti tady vázla spolupráce školy s vesnicí. Tato
spolupráce je velmi důležitá i pro náš projekt, jinak se těžko realizuje. Proto
se vždy při první návštěvě školy schází
zástupci vesnice, rodičů a školy. V minulém roce jsme podporu z jejich
partnesrké školy v Uherském Brodě přesměrovali do Mahanga. Protože tato škola
však pomoc opravdu potřebuje, chtěli jsme jim dát ještě poslední šanci. Jel s
náma i ředitel školy z Mahanga, aby jim mohl předat zkušenosti, protože v
Mahangu spolupráce funguje naopak velmi dobře. Zástupci vesnice jsou noví a
vypadají, že oni chtějí být aktivní. Pevně v to doufám, protože nerada dělám
strašáka. Tentokrát to ale asi stálo za to. Společně jsme se dohodli, že v
letošním roce za peníze z jejich partnerské školy v Uherském Brodě(6 600 Kč)
necháme opravit 46 zcela rozbitých lavic. V příštím roce by byli rádi,
kdybychom jim pomohli s dokončením jedné třídy která jim chybí. Nyní se v jedné
třídě střídají dva ročníky, jedna skupina dětí se vždy učí venku. Tady nás
pohostili sodou, takže jsem už zase jako žába :-).
V Tanzánii, i když se
něco nedaří, jsou všichni pořád v
pohodě. Jako když na úřadě s úsměvem Chrisovi řekli, že nemůžou najít jeho pas
a že ho ztratili....a pořád se usmívali. Stejně tak v této škole jsme před
nějakým časem pořizovali branky na fotbal a v dalším roce byla jedna zlomená.
Tak jsme je žádali, aby ji opravili. A ředitel s úsměvem sliboval, že ji
opraví. Přišli jsme znovu a branka byla pořád ve stejném stavu. Dožadovali jsme
se splnění slibu a ředitel s úsměvem, že samozřejmě....a pořád s úsměvem a
vtipkováním a nic.
Tentokrát to vypadá
slibně, protože už při pití sody a opět veselé konverzaci už někteří na opravě
brány pracovali :-).
Školka v Mahangu
Poslední zastávkou v
prvním kole našeho projektu byla mateřská školka v Mahangu. Tu již několik let
podporuje MŠ Sluníčko z Ratíškovic (v tomto roce částkou 3 000Kč). Bylo už
trochu pozdě, takže jsme děti nezastihli. Doufám, že si jich užiju poslední
týden. Domluvili jsme se sestrou, která školku vede, na nákupu nejdůležitějších
věcí pro výuku dětí, stejně jako v minulém roce. Stejně tak nás požádala o
míče. Jsou to v podstatě jediné hračky, ketré ve školce mají možnost mít a ty z
minulého roku už bohužel nemají.
Ještě bylo potřeba
dořešit nákup školních uniforem pro děti ze sirotčince a uhánět do Mbey dořešit
možnost ubytování pro naše tři studenty, o kterých jsem psala. To se nakonec
podařilo s pomocí syna od babu najít - jednu místnost u známého učitele.
Problémem zůstává, kde najít finance a na školní poplatky a jídlo.
Přidávám jednu fotku
Chrise :-). Tak vypadá pracovník Bez mámy v Tanzánii, aby všechno stihl -
sirotčinec, kontejner, škola škole, starost o sirotky... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat