Tak jsem po
potřebných nákupech zanechala Chrise s pokaženým autem v Mbey a vydala se před
druhým kolem návštěv partnerských škol do Mahanga.
Neděle
začala vesele - v Mahangu se narodilo miminko. Rodiče ho chtějí pojmenovat po
mně - Elisa. To jsem si zasloužila jen tím, že jsem jim miminko vyfotila a sdílela spolu s nimi jejich radost :-).
Cestou do
kostela jsem se konečně potkala s místními a mohla tak dostatečně oprášit
všechny možné formy pozdravů. V kostele jsem opět musela přede všemi řečnit. Je
to docela sranda, protože já neumím (až na pár vět) swahilsky a vesničané jsou
na tom stejně s angličtinou. Ale při dobré vůli se dorozumíme :-)Rodina v
sirotčinci se pomalu rozrůstá a když jdeme přes vesnici, je to už pěkná
"smečka". Musím říct, že jsem ráda, že můžu být součástí této bezmámovské
smečky.
Odpoledne
jsme začali s náramkama z gumiček. Ačkoliv jsem gumiček dovezla opravdu hodně,
velmi rychle mizely. Vyráběly se náramky, náhrdelníky, čelenky a dokonce i
opasky. Nakonec si všichni pochvalovali, že vypadají jako masajové :-). Udělali
jsme taky náramky do partnerských škol, kde je dostanou spolu s dalšími
drobnými dárky nejlepší žáci. Protože jsem do sirotčince dovezla velikou
vzácnost - fotbalový míč - zbytek dne kluci strávili hraním fotbalu, což večer
vyneslo dvě naražené nohy. Mezi hrami však stihli vyprat svoje oblečení,
postarat se o kupu králíků a vymydlit taky sami sebe, což není tak jednoduché.
Buď je tady spousta prachu nebo (když zaprší) spousta bláta. Vlastně nyní
většinu času oboje dohromady. Je obdivuhodné vidět, jak si malí prvňáček
napustí z vodního tanku kbelík vody, který je pomalu větší než on, pak si ho da
na hlavu a odnáší si ho do "koupelny", kde se sám bude
"kýblíkovat" - neboli polévat vodou z kýble :-).
Jak jsem již psala,
Tanzánie se mění a každý rok je tady něco nového. Ve městech se za deště
rozmohly deštníky, skleněné láhve nahrazují plastové. Na vesnici většina dětí
alespoň do školy nosí "boty". Hliněné domečky postupně nahrazují
domky z pálených cihel a jejich střechy mají místo slámy vlnitý plech, který
svítí do dálky (alespoň na začátku).
V
okolí Mahanga se objevují vysoké dřevěné sloupy. Chystají se tak na příchod
elektřiny. Ne že bych jim elektriku nepřála, ale s příchodem elektřiny (při
zálibě místních v hlasité hudbě) zřejmě skončí úžasné noční žabí koncerty a
neskutečný pohled na hvězdné nebe, který neruší žádné světlo. Ale v Galule tyto
sloupy stojí už několik let a elektřina nikde....ale Galula je přece jen trochu
daleko
Žádné komentáře:
Okomentovat